Prague, Štvanice Island, 12.6.2004
MacGowan lights it up
Respect appearance by Ex-Pogue shows he still has his stuff
Jonny Tennant
The Prague Post
June 24, 2004
By the time Shane MacGowan and The Popes took the stage at the Respect festival Saturday, June 12, a silent anticipation hung in the air. The smell of roasting meats and a hefty amount of smoke combined with the presence of various peddlers selling their wares to give Stvanice island the atmosphere of a Celtic village. All this set a suitable scene for the night's entertainment.
Ex-Pogues frontman MacGowan, a notorious alcoholic who has influenced thousands of folk/punk fusion bands all over the world, had some audience members wondering how he would fare in dirty old Prague. "The last time I saw the big man playing was in the Village [Greenwich Village] 10 years ago," said an American concertgoer named Mike. "They [The Pogues] all came out in NYPD uniforms and everyone went wild. I wonder what he'll be like tonight?" he added with a slightly troubled expression.
His fears seemed confirmed when an apparently confused MacGowan finally took the stage to loud cheers and yelled "Good evening West Germany!" He added, "It must be hard to be as wonderful as I am," generating more cheers and laughter. The Popes' guitarist seemed less amused, remarking, "It's getting harder."
The band kicked off with a few highly spirited numbers. It wasn't until they played a hearty rendition of "Dirty Old Town," though, that things really started to take off.
For a scandalous singer-songwriting genius brandishing a whiskey bottle, MacGowan held the tune together surprisingly well -- so was the bottle just for show, or possibly nerves?
Whatever the case, the music was the real stuff. The Popes lived up to their status as professional musicians with renditions of the beautiful love song "A Pair of Brown Eyes" and the more lively but equally well-known "Irish Rover." Most of the songs were drawn from MacGowan's Pogue days, but this didn't bother his dedicated fans, who danced and cheered for every number.
Later on, MacGowan and the crowd had some difficulty persuading The Popes to do a second encore -- some of the band wouldn't even play at first. But when they did, the results were the highlights of the performance: "Angel of Death" and a brilliant rendition of McGowan's sentimental ballad, "Rainy Night in Soho."
It was not quite a night of wild abandon. But musically at least, MacGowan and The Popes proved that they still deserve respect.
***************
Review translated from MF DNES (the most widely read Czech serious daily)
Respect Festival Marked With Contrasts
Jaroslav Riedel
MF Dnes
June 14, 2004
(…) Shane MacGowan, the biggest star of the Respect Festival, was a bit disoriented. When he staggered on the stage, he didn’t even know in which country he was and, even worse, at times he obviously had no idea which song he was singing. Since only unitelligible mumbling and inarticulate shouts spilled from his toothless mouth, it didn’t matter anyway. As the concert progressed, the music got better; MacGowan learned from his more sober partners from The Popes where he was (obviously he was genuinely surprised) and from time to time he emitted sounds which – with a little good will – resembled singing. There were a few rather good moments during the show (such as Dirty Old Town or Streams of Whiskey), but otherwise the performance came up to general expectations. The saddest thing is that MacGowan currently draws public attention more for his notorious alcoholism than for the dim remains of his once unique talent. If he had arrived sober, it would probably have been a disappointment – at least for the bunch of fans closest to the stage that hedonistically spilled beer over one another. From all the musicians who performed on Saturday, MacGowan met with the greatest success, he had to give a long encore. However, the question arises whether this was a success for the Respect Festival as well.
The original Czech version:
Festival Respect byl ve znamení kontrastů
(...) Shane MacGowan, hvězda festivalu, byl poněkud dezorientovaný.
Když vevrávoral na pódium, nevěděl ani, v jaké zemi se právě nachází, a co hůř, občas zjevně netušil, jakou píseň právě zpívá. Vzhledem k tomu, že se z jeho bezzubých úst linulo pouze nesrozumitelné huhlání střídané neartikulovaným řevem, bylo to beztak jedno.
V průběhu koncertu se hudba zlepšovala; MacGowan se od svých poněkud střízlivějších spoluhráčů ze skupiny The Popes dozvěděl, kde je (zjevně tím byl upřímně překvapen), a občas vyluzoval zvuky, které by se při troše dobré vůle daly označit za zpěv. V průběhu vystoupení se našly celkem vyvedené momenty (například písně Dirty Old Town nebo Streams Of Whiskey), ale jinak vystoupení jednoduše odpovídalo očekávání.
Nejsmutnější na tom je fakt, že MacGowan je dnes atrakcí spíš pro svůj pověstný alkoholismus než pro matné zbytky kdysi tak jedinečného talentu. Kdyby přijel střízlivý, asi by tím zklamal nejvíc - přinejmenším tu skupinku posluchačů u pódia, která se během koncertu rozkošnicky polévala pivem. Ze všech sobotních účinkujících měl MacGowan jednoznačně největší úspěch, musel dlouze přidávat. Otázkou zůstává, zda je to zároveň úspěch festivalu Respect.
Scan of the whole Czech article
***************
Fan’s review:
Rene from Austria
Shanemacgowan.com forum
Hi, just got back from Prague this morning and it was fantastic indeed. Though the beginning was quite sad in my eyes, Shane always announced the wrong songs and McGuinness had to correct him, he seemed pretty drunk and the audience just stood and stared, I think for many of them it was the first time they saw Shane and it was quite a change of course after some Carribean merengue music before. The longer the concert lasted the better Shane became. I saw him 3 times before in the last two years and he never gave a longer and more energetic and joyful performance.
The encore was among others the beautiful Angel Of Death. Cashman did not appear on tin whistle.
What i’m sad about is as mentioned many times before the lack of some instruments (what the hell do you need 2 banjos for??) and the lack of interest and power of some certain bandmembers. These great songs deserve more spirit but that sould be up to Shane, it’s his band.
***************
Another Czech review:Respect 2004, 12.6., Štvanice, Praha
Štěpán Bolf
Freemusic.cz
15.6.2004
(...) Formující se skupinky podivných existencí u zátarasů pod pódiem a zvýšená kumulace velkých kelímků s pivem a malých kelímků s tvrdým v rukou diváků věštila, že se blíží čas na vystoupení skutečné hvězdy letošního ročníku, nekorunovaného punkfolkového krále Shane MacGowana a jeho kapely The Popes.
Předem chci říct, že ačkoli se počítám za skalního fanouška The Pogues i MacGowanovy sólové tvorby s Popes a neskonale si vážím jeho mnoha očím pod slupkou lidské trosky skrytého vpravdě uměleckého, sebedestruktivního talentu, jeho vystoupení na Respectu jsem vyhlížel s očekáváním i s reálnými obavami. Po tragickém zážitku z trenčínské Pohody před dvěma lety, kdy MacGowan neschopen chůze vrávoral o berlích a drmolil do mikrofonu sem tam úryvky textů, jsem legendárnímu zhýralci sám pro sebe dal ještě jednu, poslední šanci.
Po zhruba hodinové přípravě pódia se ze svého karavanu šouravým krokem konečně vybatolil Shane. Že je tentokrát uměřeně svému věku a životosprávě v kondici dával tušit už fakt, že se na pódium bez větších problému vyšplhal sám, v černých šatech, s amulety na krku, a pozdravil chraplavě publikum dnes už snad docela bezzubými ústy "Hello Western Germany!", což bylo zjevné rýpnutí reagující na pokřikující partičku pubertálních Germánů hned u pódia. Čtyřčlenný sbor doprovodných Popes, na jejichž tvářích bylo vidět, že život se Shanem na turné není balet, byl naštěstí vyzbrojen mladou posilou na místě jednoho ze dvou (!) banjistů, a právě on zpočátku škobrtající kapelu (nejvíc to odnesl otvírák celé show "Rock & Roll Paddy") sladil za chvíli tak, že už u třetího čtvrtého kousku zněli Popes a Shane tak, jak měli - a to i při absenci akordeonu!
Pozornost byla právem celou hodinu a půl soustředěna na MacGowana: pohled na nesmrtelného nezmara se slunečními brýlemi na očích, zpoza kterých spiklenecky a vtipně pomrkával na slečny v publiku, s láhví bílého ryzlinku v jedné ruce, kelímkem piva ve druhé a takřka permanentně zapálenou cigaretou v puse byl naprosto jedinečný. Připočteme-li k tomu, že přitom dokázal zpívat i řvát na těch správných místech, koncertu vlastně nic nechybělo. Nic, kromě jediného: nezazněla žádná nová věc a to je na pováženou, když si uvědomíte, že poslední řadová deska MacGowanovi vyšla před sedmi (!) lety. Nicméně faktem je, že MagGowanovo charisma, přitažlivé i odpudivé zároveň, zase ožilo, lidé to vycítili a odměnili přívalem přízně. Však se také jedna z nadšených fanynek prorvala až na pódium a mile překvapenému Shaneovi vlepila odvážný polibek, čímž se definitivně probudil a vybičoval k maximálnímu výkonu...
Sahal k zlidovělým kouskům z éry Pogues - kterých je z většiny výhradním autorem - v intervalu od debutu "Red Roses For Me" po geniální opus "If I Should Fall From Grace With God", jako čert kříži se vyhnul jakékoli připomínce desek "Peace and Love" a "Hell´s Ditch" a naopak vydařeně vybíral ze svých dvou postpoguesovských desek. Co se týče intenzity prožitku, největší peckou byla pro mě motorkářská zpověď "Lonesome Highway", jejíž závěr Shane vygradoval srdcervoucím voláním po ztracené lásce a chroptěním o život zápasícího zvířete.
Kolem půl desáté koncert oficiálně skončil, za pár minut se ale přidávalo, a to hned čtyři kousky: spíš pokus o "Angel of Death" od Hanka Williamse, melancholický hit "Rainy Night In Soho", jejíž text MacGowan docela roztomile pomotal, slavná "Bottle of Smoke" a zpunkovělý tradicionál "South Australia", na konci kterého musel rozčepýřeného frontmana, který by zpíval klidně dál do zemdlení, zpacifikovat vyplašený manager. Ještě rozloučení, v rámci kterého alkoholem už klasicky poznamenaný MacGowan publiku popřál hezké vánoce (!?!) a pak přišel skutečný konec. Je deset hodin večer, sobotní Praha se halí do tmy.
Tenhle den Respect festivalu se vydařil. Barevnost a pestrost, která k world music programově patří, zapůsobila a dokonale překryla různou kvalitu účinkujících. Nesporný divácký úspěch nápadu pořadatelů pozvat MacGowana a jeho irskou hospodskou bandu, kteří nejsou na tomto typu festivalů zrovna doma, pak snad do budoucna zaručí, že příští ročníky budou ještě otevřenější pro styly a žánry, ne vždy spojované s tradiční, ale přežilou představou o tom, čemu se říká "world music".
***************
Scan of a review from Mladý svět (in Czech)
Scan of the gig announcement from the Prague supplement of MF DNES (in Czech)
***************
And last, but not least, a Fanfic. While the backstage happenings and insight's into the minds of certain participants may be pure speculation, the descriptions of what was going on in public view are nothing but truth. :-)
Kisses Sweeter Than Wine
(click to access the text)
http://www.freemusic.cz/clanky/3196.html
http://www.freemusic.cz/clanky/3229.html
www.respectmusic.cz/2004/festival.html
© Zuzana
zuzana(at)pogues.com
